Jedním z rysů tréninku v karate dojo v Japonsku, s nímž se však na Západě velmi často nesetkáváme, je praxe recitování „kun“ čili etického kódu na konci tréninkové lekce.
G.W.Nicol ve své knize „Zen v pohybu: Karate jako cesta k jemnosti“ popisuje tuto praxi a
její místo v japonském karate-do následovně:
„Pravidla přísahy byla vždy proklamována silně, nikdy nebyla mumlána neupřímně. Stejně jako se pohyby staly zautomatizovanými
a reflexy podmíněnými, jednoduché pravdy přísahy rovněž pronikly do mysli účastníka.“
Účelem Dojo kun je připomínat žákům všech technických stupňů v dojo, že fyzický, mentální a duševní růst, jehož je dosaženo díky tréninku karate, musí být přenesen rovněž i mimo stěny dojo. Mají-li žáci těžit ze skutečného významu shotokan karate-do,
musí se stát principy Dojo-kun běžnou součástí jejich každodenního života.
Formy Dojo kun se mohou dle různých škol či dojo lišit. Zde uvedené Dojo kun je používáno v JKA a je vybráno
z 20 Pravidel Mistra Gichina Funakoshiho (Shoto Niju Kun).
V běžné praxi by se Dojo kun mělo proklamovat po krátké meditaci (Mokuso) před závěrečnými úklonami. Obvyklý postup je takový,
že nejstarší žák předříkává řádek po řádku a všichni po něm opakují.
DOJO KUN: 1) Hitotsu! Jinkaku kansei ni tsutomuru koto!
Seek perfection of character!
Usiluj o dokonalý charakter!
2) Hitotsu! Makoto no michi o mamoru koto!
Be faithful!
Buď věrný!
3) Hitotsu! Doryoku no seishin o yashinau koto!
Endeavor!
Rozvíjej ducha úsilí!
4) Hitotsu! Reigi o monzuro koto!
Respect others!
Respektuj ostatní!
5) Hitotsu! Kekki no yu o imashimuru koto!
Refrain from violent and uncontrolled behavior!
Vyvaruj se prudkého a nekontrolovaného chování!
Když opouštíte dojo, neste si význam těchto slov s sebou do světa mimo dojo. Každodenní svět, který je za stěnami dojo,
je ve skutečnosti místo, kde by měl být skutečný význam Dojo kun praktikován.
V uvedených 5 pravidlech spočívá základ vyučování, který umožňuje pohlížet na karate jako na něco více, než jen metodu
náhodného chaosu či moderní soutěžní sport. Jsou to mravní zásady, které vyrovnávají fyzickou stránku tréninku.
Je to základ toho, co se v Buddhismu nazývá „správná akce“ (Samma-kammanta).Ignorování zásad a myšlenek obsažených
v Dojo kun má z dlouhodobého hlediska negativní vliv nejen na jednotlivce, ale i na vývoj karate jako celku.
Stojí za to se na jednotlivá pravidla podívat podrobněji:
1) Hitotsu! Jinkaku kansei ni tsutomuru koto! (Usiluj o dokonalý charakter!)
Charakter
Umění karate nespočívá pouze ve fyzické stránce. Začátečníci, a zejména mládež, by měli být poučeni o významu pěstování
charakteru prostřednictvím disciplíny a přísného tréninku. Pěstování charakteru začíná u začátečníka pilováním technik formou
jejich opakování. Získáním silnějších technik dochází rovněž k získání větší jistoty a rozvoji bojového ducha.
Trénujte, abyste probudili nejen ducha k boji, ale i k překonávání osobních problémů v čase nemoci,
domácích krizí či obchodních potíží. Rozvoj těchto duševních hodnot je dlouhá cesta, ale jestliže koncept jednou
pochopíte a vyzkoušíte, poskytne vám velkou vnitřní sílu a klid.
Mistr Gichin Funakoshi neustále zdůrazňoval, že priorita nespočívá v síle, rychlosti, technických dovednostech či schopnosti bojovat,
ale v dokonalém charakterů žáků.
Vyprávěl příběh, ve kterém sám vystupoval jako arbitr mezi 2 znesvářenými vesnicemi. Funakoshi zachoval chladnou hlavu,
vystupoval racionálně a navrhl kompromis vyhovující oběma stranám, čímž zabránil hrozícímu násilí.
To považoval Funakoshi za důkaz toho, že trénink karate zdokonalil jeho charakter a umožnil mu najít mírové řešení.
2) Hitotsu! Makoto no michi o mamoru koto! (Buď věrný! Buď poctivý při hledání pravdivé cesty!)
Loajalita
Věrnost je silná samurajská tradice a projev Konfucianismu na rodinu a bojová umění. Měla by být prezentována věrnost
senseiovi a svému dojo. Žák musí být vždy věrný svému senseiovi a následovat ho tak, jako středověký samuraj následoval
svého feudálního pána, což se zdá být dnes již zcela neobvyklé. Nelze však od svého senseie očekávat, že bude předávat
všechny své znalosti někomu, kdo jej možná kvůli nějaké maličkosti opustí. Žák musí prokazovat svou loajalitu celé roky,
ta pak bude následně odměněna mnohem větším množstvím předaných znalostí a moudrosti. Takto vzniklé pouto mezi senseiem
a žákem je mimořádně cenné a je základem učení.
Cesta pravdy
Důraz je zde kladen na fakt, že „cesta“ by měla být „opravdová, skutečná“, tj. neměla by být metodou rozmazlování či slabosti. Vyskytuje se mnoho jednotlivců vyučujících bojová umění, kteří bez jakéhokoli oprávnění proklamují vysoké stupně,
schopnosti, apod.a a to buď z komerčních důvodů či z potřeby posílit své ego. Příkladem může být 16-ti letý mladík
v severovýchodní Anglii, který tvrdí, že je držitelem stupně 3.dan a mistrem světa.
Při rozhovoru s tímto ubohým sebeklamoucím se mladíkem se zdá, že téměř již uvěřil své vlastní lži. Bylo jistě snazší vytvořit představu, než po tvrdém tréninku jednoho dne skutečně realizovat své sny, pokud je vše podložené odhodláním a dovednostmi.
Tento problém však lze nalézt i mezi dospělými. Je znám případ samozvaného „mistra“ okinawského karate
a zenového mnicha, jenž se oddával svým představám ještě přednedávnem a nyní stejné individuum prosazuje své mýty
pod hlavičkou čínské yógy. Skutečnou tragédií je fakt, že měl velkou dávku nadání, které mohl čestně rozvíjet
a realizovat tak své sny. Vždy platí, že ti, kteří nejsou poctivý při hledání skutečné cesty, se stanou nakonec obětí
svých vlastních představ.
3) Hitotsu! Doryoku no seishin o yashinau koto! (Rozvíjej ducha úsilí a vytrvalosti!)
Úsilí, vytrvalost
Bojová umění nebyla původně nikdy vyučována či praktikována jako forma zábavy nebo jako prostředek k rozptýlení od vážnějších stránek života. Z tohoto důvodu byla nezbytná trpělivost žáka, jenž si měl správně osvojit všechny stránky umění.
Zdánlivě nekonečné opakování základních technik není blokem učení, jak si dnes někteří myslitelé myslí, ale je také pravda,
že takový trénink nemusí být příliš zábavný. Nedostatek vytrvalosti jednoduše znamená, že veškerý pokrok se ztratí. Jak řekl mistr meče Banzo svému žákovi Yagyu Matajuro:“ Příliš spěcháš, k výsledkům zřídka vede rychlá cesta“.
K dosažení mistrovství je nezbytné se zcela oddat umění. Bez usilovné snahy a obětování se není možné dosáhnout mistrovství.
Úsilí musí vycházet ze srdce a nesmí být povrchní. Skutečné úsilí ze strany žáka bude senseiem vždy oceněno
a sensei pak stráví s tímto žákem více času.
4) Hitotsu! Reigi o monzuro koto! (Respektuj ostatní! Vždy slušné chování!)
Etiketa
Respekt k ostatním je důležitou součástí japonské a okinawské kultury a následně i bojových umění. G.Funakoshi zdůrazňoval,
že karate začíná a končí etiketou. Také prohlašoval, že bez zdvořilosti není skutečné dojo. Toto je odrazem formální povahy Japonců
a vnějším projevem jsou úklony jak během tréninku, tak v domácnostech či kancelářích.
Etiketa v dojo je dobře popsána. Uklánějte se správně a projevujte respekt, ať už děláte cokoli či jdete kamkoli.
Respekt se projevuje všemu … senseiům, rodičům, učitelům, zákonu, zemřelým, přírodě, atp.
Slušné chování
V podstatě jde o opakování a zdůraznění prvního pravidla Dojo Kun. Dobrým chováním nebude dále hrotit již případnou existující špatnou situaci a můžete ve skutečnosti zabránit zbytečnému násilí. Nelze si to však vysvětlit jako slabost. Gichin Funakoshi zmiňuje incident, při kterém neúmyslně kopl uprchlého trestance, který pak skončil v městské žumpě.
Pomohl policii muže chytit a pak řekl:
„Bylo mi ho velmi líto, dokud mi policejní úředník neřekl, že to byl muž s dlouhým policejním záznamem odsouzen za krádeže,
loupeže a znásilnění. Pak moje lítost zmizela.“
Samozřejmě by slušné chování mělo být vzájemný proces. Zde je patrný vliv učení Konfucia na rozvoj bojových umění,
který napsal:
„Urážku bezprostředně oplaťte, ale na dobrou službu odpovězte dobrou službou“.
5) Hitotsu! Kekki no yu o imashimuru koto! (Vyvarujte se hrubého chování!)
Sebekontrola!
Trénovaný bojovník je osoba s prudkým soutěžním duchem a velkou silou. Je tudíž nefér ji použít proti
netrénovanému člověku. Duch karatisty je neporazitelný a karatista může své znalosti použít jen v zájmu spravedlnosti.
Charakterní osoba může od boje upustit, neboť má své emoce pod kontrolou a je v míru sám se sebou. Nemusí testovat
své schopnosti na ulici. Vyhrává bez boje a nikdy ho nemrzí, že nikdo nebyl zraněn. Vyvarovat se hrubého chování je pro lidi
ze Západu velmi obtížně pochopitelné z důvodu odlišných životních podmínek a postoji k vítězstvím v soutěžích,
kterých chtějí dosáhnout co nejrychleji, což odporuje principům karate-do a Dojo kun. Je proto nezbytné, aby instruktoři
žákům význam Dojo kun neustále připomínali.
Síla může být použita, pokud je závěr morálně správný, např. v případě sebeobrany či ochrany nevinných.
Takto nahlížená aktivita šaolinských mnichů při rozvoji bojových metod k ochraně svého kláštera či k boji s bandity byla morálně ospravedlnitelný akt. Stejně tak vlastní ochrana proti rváči, který vyvolal násilí, není nic špatného.
Dojo kun ukazuje cestu ke konečnému cíli tréninku, kterým je ovládnutí sebe sama. Technika jako taková nemá žádný význam.
Je to lidský duch, který má být rozvíjen a ovládnut. Důsledným a vážným následováním technik obsažených v těchto
na pohled jednoduchých pravidlech může student zahájit pokrok na cestě bojových umění.
